Důchodový účet míří ke krachu. DPH se bude muset zvýšit na 30 %

Deficit důchodového účtu  narůstá mnohem rychleji, než mnozí předpokládali. Zatímco v minulosti dosahoval důchodový účet přebytků a v letech 2006 a 2007 se předpokládalo, že ještě deset let takto vydrží, skutečnost byla mnohem horší. Přišla finanční a hospodářská krize a propad hrubého domácího produktu ve výši 4,1 %. V roce  2009 už chybělo na účtu více než 23 miliard. A situace se stále horší: 

V roce 2011 byl deficit důchodového účtu přibližně 30 miliard korun. V letošním roce se bohužel předpokládá, že deficit důchodového účtu bude přibližně 40 miliard korun. To znamená, že pokud se zvýšením DPH vybere 25 miliard korun, tak to nebude stačit ani na pokrytí toho deficitu, řekl ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek.

Přitom se důchodový účet nemůže spolehnout na budoucí vývoj ekonomiky, který je značně nejistý. Pro tento rok se očekává, že HDP bude stagnovat. V případě prohloubení krize hrozí, že celá eurozóna propadne do hlubší ekonomické recese, což by nás výrazně zasáhlo. Podle Petra Hutly, člena představenstva a vrchního ředitele distribuce ČSOB, by se pro ufinancování narůstajícího deficitu na důchodovém účtu muselo DPH zvýšit v následujících 20 letech na 30 %.

Nebo bude muset přijít 4 miliony pracujících. Jak však víme, většina lidí co k nám přijde, daně neplatí, dodal Hutla. Aby důchodový systém byl udržitelný, musel by se počet dětí na každou ženu ze současných 1,4 zvýšit na 3,5. To však nelze považovat za reálné, už jen kvůli tomu, že věk prvorodiček neustále narůstá.

Zatímco v 60. letech jste na důchodech dostali tolik, kolik jste do systému odevzdali, od roku 85 roku se to výrazně změnilo a dostali jste jen třetinu., uzavřel Hutla.  Ekonom Tomáš Sedláček označil současný důchodový systém jako „komunistický“ a zapochyboval nad jeho dlouhodobou udržitelností.

Chceme skončit jako Itálie? 

Podle údaje ze studie „IDEA Důchodového systému v Evropě reformují všichni“ vyplývá, že náš důchodový systém je na tom oproti jiným zemím relativně dobře. Na druhou stranu předpovědi nepůsobí příliš optimisticky. Zatímco v roce 2007 byl podíl lidí starších 65 let k počtu obyvatel ve věku 15–64 na 20 %, v roce 2050 se očekává, že jich bude rovných 55 %. Na důchodech v současné době odevzdáváme 7,4 % HDP. Tento poměr naroste na více než 10 % HDP. 

Nejvíce v současné době na důchody odevzdává Itálie (14, 4 % HDP), která si může dovolit štědrý důchodový systém jen díky enormním daním a nadpolovičnímu přerozdělování hrubého domácího produktu. Vysoké daně působí velice negativně na konkurenceschopnost ekonomiky, která zaznamenává pokles produktivity práce a přesun výrobních závodů do zahraničí. Třeba části výroby automobilky Fiat do Polska nebo Srbska.

Žijeme déle a kvalitněji

Důležitým údajem je také doba dožití. Zatímco v roce 1970 se dle statistik gapminder.org pohybovala na 70 letech, v současnosti se v České republice pohybuje na 78  letech. 

Dlouhodobé předpovědi jsou dokonce takové, že pokud nenastane nějaké katastrofa, tak se očekává, že dnešní novorozenci dožijí velice vysokého věku. V 21. století by se život mohl prodloužit o dalších 25 let. Každé druhé dítě, které se letos narodí, se dožije sta let. Na tom se bude podílet kardiologie, řekl novinářům známý kardiolog Jindřich Špinar.

Třicátník půjde do důchodu v 75 letech

Současný systém bez rychlejšího odchodu do důchodů je dlouhodobě neudržitelný. Situaci proto odvážně popsal švédský premiér Fredrik Reinfeldt. Podle něj by se měl odchod do důchodu posunout ze současných 65 let na 75 let. Jen si lidé budou muset zvolit tu správnou práci: Nedá se předpokládat, že dnešní třicátník odejde v pětasedmdesáti letech do penze v téže profesi, ve které kdysi svoji kariéru začínal, řekl  Reinfeldt.

V opačném případě bude životní úroveň důchodci klesat, a to velmi výrazně. Zatímco v minulosti probíhala valorizace důchodu ve výši inflace a třetiny růstu průměrné mzdy, v budoucnu se to stane minulostí. Zatímco současný poměr důchodu ke mzdě dosahuje 40 %, v roce 2050 to bez skutečné reformy bude méně než třetina.  

Zdroj: Demografická situace České republiky. Proměny a kontexty 1993–2008.

Očekávaná věková struktura obyvatelstva v letech 2020, 2030, 2050 a 2070 v porovnání s výchozí věkovou strukturou z roku 2008

Nepravděpodobným scénářem je podle Tomáše Sedláčka nástup nové technologické vlny. Tempo inovací podle něj zpomaluje a je nepravděpodobné, že přijdeme na něco podobného, jako byl internet. I kdyby rostly mzdy výrazněji, důchodový problém to neodstraní, protože výměr důchodů vůči průměrné mzdě bude obdobný. Jen se chudoba bude vnímat jinak. 

Vyřeší problémy druhý pilíř?

Jako spása je předkládána reforma v podobě přechodu do druhého pilíře. Ten deficit na důchodovém účtu nijak neřeší. Spíše ho ještě vytváří, protože si snižuje reálné odvody plátce daně (o 3 %). Osoba, která se rozhodně přejít do druhého pilíře, bude zvýhodněna nižšími odvody a ještě mu stát věnuje peníze (do rukou správcovských penzijních fondů). Pro stát to znamená další závazky, které vzhledem k prohlubujícímu deficitu není schopen plnit. Reforma pohltí cenné zdroje, které by se mohly použít na snížení zdanění práce, které je u nás velmi vysoké. Čtěte také: Vyplatí se druhý pilíř, nebo si raději spořit samostatně?

Také není jasné, jaká bude nákladovost jednotlivých fondů. Petr Hutla z ČSOB naznačil, že budou vysoké, údajně kvůli obrovským vstupním investicím do informačních technologií. Je potřeba mít také na vědomí, že peníze, které kontroluje stát (politici), mohou být trvale v ohrožení. Přesvědčili se o tom obyvatelé Maďarska, kde premiér a předseda strany Fidesz Viktor Orbán vyřešil deficit na důchodovém účtu po svém: znárodněním peněz z druhého pilíře. Vzhledem k politické kultuře u nás nelze tento scénář v následujících 20 letech zcela vyloučit.

Druhý pilíř nepřestavuje proto žádnou reformu, spíše vytváří oligopolní prostředí pro penzijní fondy, které budou mít posvěcení od státu hospodařit s vašimi penězi. V případě, že dokážete sami peníze zhodnotit lépe, nebo je chcete investovat do jiného fondu (s nižšími poplatky) máte smůlu. „Přísná regulace penzijních fondů“, kterou nám vláda slibuje je tak v samotný prospěch penzijních fondů, protože bude vytvářet další bariéry pro vstup dalších hráčů.

Závěr

Ze současného důchodového systému se stalo Ponziho schéma. Všechno fungovalo do té doby, dokud populace stabilně rostla. Růst populace se zpomalil, a zatímco v minulosti byly děti nejlepším zajištěním pro důchod, nyní to už díky důchodovému systému neplatí. Anonymita v systému zpřetrhala tradiční rodinné vazby. Pomyšlení dnešních mladých lidí, že by měli živit své rodiče, pro ně zní jako zlý sen. Přitom, kdyby jim stát nebral značnou část příjmů, byli by na tom finančně mnohem lépe a mohli by si to dovolit. Čtěte také: Vyvázali byste se ze systému sociálního pojištění?

Ekonom Jan Švejnar se domnívá, že funkce důchodového systému, pro kterou byl zakládán, už dávno neplatí. Když se zakládaly penzijní systémy, ať už to byl Bismarck ke konci 19. století nebo v Americe ve 30. letech minulého století, tak průměrná délka života byla o rok delší než věk odchodu do důchodu. Takže lidé se v průměru zajišťovali na rok. Dnes je zajišťujeme na 30 let, řekl Švejnar. To dokládá i následující graf, kde je vidět, že i za období první republiky většina starších obyvatel (připomeňme, že věk dožití byl podstatně nižší) žádný důchod nepobírala. Čtěte také: Mýty o spolehlivém fungování státních penzí

Výsledky sčítání lidu 1930

Vývoj důchodového zabezpečení v Československu 1930 – 1956

Důchodový systém bude muset projít drastickou proměnou. Kroky v podobě zvyšování daní řeší problém jen krátkodobě (navíc jsou citelným zásahem pro budoucí vývoj ekonomiky), další v podobě druhého pilíře zase další problémy vytvářejí. Musíme se proto zamyslet nad skutečnou podstatou důchodového systému a oprostit se od nejrůznějších kvazireforem.