Penzijní připojištění vám (zatím) na důchod nevydělá. Proč?

V souvislosti s důchodovou reformou jsou často zmiňovány (ne)výnosy peněz uložených v penzijních fondech. Odpověď na otázku, proč tomu tak je, naleznete v zákoně 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem.

Ztráta musí být vykryta

Základní podmínku, která omezuje manévrovací prostor penzijních fondů, najdete v druhém odstavci paragrafu 35. Ten jinými slovy říká, že penzijní fond nesmí vámi uložené prostředky znehodnotit a vždy musí připsat minimálně nulu. Ztrátu v hospodaření kryjí jeho rezervní fond, nerozdělený zisk z minulých let nebo další fondy tvořené ze zisku, v nejhorším případě musí být ztráta kryta snížením základního kapitálu (ten však musí být vždy v minimální výši 50 milionů korun). Rezervní fond přitom penzijní fondy tvoří povinně alespoň 5 % z ročního zisku, to říká první odstavec stejného paragrafu.

Kam smějí penzijní fondy prostředky střadatelů investovat a jakou část, to určují paragrafy 33 a 34. Zákon nejprve obecně říká, že peněžní prostředky shromážděné penzijním fondem musí být umisťovány (investovány) s odbornou péčí tak, aby byla zaručena bezpečnost, kvalita, likvidita a rentabilita celkových prostředků. V dalších odstavcích paragrafu 33 již zákon uvádí, do čeho fond může investovat nebo kam může svůj majetek uložit. Jsou to:

• dluhopisy členských států Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD) nebo centrální banky těchto států,

• dluhopisy, za které převzal záruku členský stát OECD,

• dluhopisy Evropské investiční banky, Evropské banky pro obnovu a rozvoj, Mezinárodní banky pro obnovu a rozvoj nebo jiné mezinárodní finanční instituce, jejíž je Česko členem,

• podílové listy otevřených podílových fondů,

• cenné papíry, s nimiž se obchoduje na regulovaném trhu OECD, který je povolen příslušným úřadem členského státu,

• movité věci představující záruku bezpečného uložení peněžních prostředků, kromě cenných papírů,

• nemovitosti poskytující záruku spolehlivého uložení peněžních prostředků a sloužících zcela nebo převážně k podnikání nebo bydlení,

• vkladové účty, vkladní knížky a vklady potvrzené certifikátem nebo vkladním listem, a to u banky nebo pobočky zahraniční banky na území Česka nebo u banky se sídlem na území členských států OECD.

Paragraf 34 pak určuje limity pro rozvrstvení majetku fondu do výše zmíněných finančních nástrojů. Omezení jsou takováto:

• hodnota cenných papírů vydaných jedním emitentem nesmí tvořit více než 10% podíl na majetku fondu a zároveň fond nesmí vlastnit více než 20 % z celkové jmenovité hodnoty cenných papírů vydaných jedním emitentem; tato omezení se nevztahují na výše zmíněné dluhopisy,

• celková hodnota movitých a nemovitých věcí  nesmí tvořit více než 10 % majetku fondu,

• nejméně polovina majetku fondu musí být investována nebo uložena do korunových aktiv,

• ve výše zmíněných podílových listech, cenných papírech, movitých věcech a nemovitostech smí být uloženo nejvíce 70 % majetku fondu,

• maximálně 5 % majetku může být uloženo či investováno do jiné možnosti než určuje paragraf  33 (viz výše).

Jistota vítězí

I když tedy nyní mohou penzijní fondy až 70 % svého majetku investovat do rizikovějších (a tedy potencionálně výnosnějších) akcií či podílových fondů, dělají tak minimálně. Podle údajů Asociace penzijních fondů z posledního čtvrtletí roku 2010 investuje český penzijní fond do akcií průměrně 0,8 % svého majetku, do podílových fondů pak 3,7 %. Tak malá ochota podstoupit riziko spočívá hlavně v úvodu zmíněné povinnosti fondu připsat vždy minimálně nulu, své způsobila také ekonomická krize. V posledním čtvrtletí roku 2006 byl průměr u akcií 6,8 %, u podílových fondů se takřka nic nezměnilo – 3,4 %.

Zdroj: Asociace penzijních fondů ČR, údaje za 4. čtvrtletí 2010

Reálné výnosy

Jak se tato teorie promítá do praxe, to si ukážeme v následující tabulce. Ukazuje reálné výnosy penzijních fondů (nominální výnos – inflace) za posledních 7 let. Proč právě za tuto dobu? První tři (2003 – 2005) zaznamenávají období prosperity, rok 2006 je zlomový a další tři roky krizové. Máme tak jakýsi vyrovnaný mix. Výsledek? Průměr za sedm let je kolem nuly.

Zdroj: penzijní fondy, Český statistický úřad

Co z toho vyplývá? Že vzhledem ke státnímu příspěvku a možnosti odpočtu ročního příspěvku od 6 do 18 tisíc od daňového základu nabízí dobrovolné penzijní spoření bezpečnou investici s velmi slušným výnosem (průměrná měsíční úložka je kolem 500 korun, k nim vám stát připíše 150 korun, zhodnocení tak dělá 30 %). Samotná atraktivita fondů bez těchto výhod (pravděpodobně nelze počítat se stejnými výhodami i v uvažovaném druhém pilíři; i když i to je detail, který nám politici k reformě zatím dluží), ale velká není, a právě na ní bude třeba zapracovat, pokud má být dobrovolné vyvedení části peněz z důchodového spoření lákavé pro všechny.

Ministerstvo práce a sociálních věcí již oznámilo, že fondy by měly nabídnout čtyři investiční strategie, což je krok dobrým směrem, opět bude záležet na detailech. Žádoucí by bylo dát vybrat investiční strategie i u dobrovolného spoření. Převážně mladí lidé by zvýšené riziko kompenzované možnými vyššími výnosy nejen riskli, ale v mnoha případech zřejmě i uvítali.

P.S. Ptáte-li se proč v tabulce reálných výnosů není údaj za rok 2010, pak vězte, že výsledky fondy oznamují až v druhém čtvrtletí následujícího roku.