Proč chce vláda zbytečně bít živnostníky?

Spolu se zprávami, které naznačují konec hospodářské stagnace, se opět a po několikáté ve stejném gardu ozvalo ministerstvo financí s konturami navrhované úpravy, která má v konečném důsledku dostat do státní pokladny víc peněz od OSVČ – živnostníků a podnikatelů. Pohledem do historie zjistíme, že tyto návrhy nejsou žádnými novotami – ba naopak, v částečně pozměněné podobě se objevují téměř v pravidelných intervalech, které kopírují volební období. Čtěte také: Daňové přiznání 2010 pro OSVČ. Jak ho vyplnit? (NÁVOD)

Změny v kostce

První změnou má být sjednocení vyměřovacích základů pro výpočet pojistného. Zatím jsou OSVČ povinny platit sociální a zdravotní pojištění z poloviny hrubých příjmů, ministerstvo však chce tuto úlevu zrušit a živnostníci by tak platili povinné pojistné vypočtené z plné částky hrubých příjmů, jak je tomu u zaměstnanců. Zároveň by minimální pojistné oproti dnešku stouplo na 3,5 násobek.

Paušální výdaje OSVČ, které se dnes pohybují mezi 40 a 80 %, by se vrátily zpět na úroveň 25 a 50 %. V důsledku tohoto opatření by řada podnikatelů zřejmě znovu začala vést daňovou evidenci příjmů a výdajů.

Zvýšení vysokého pojištění

Oproti tomuto návrhu ministerstva financí jde názor expertní skupiny NERV, která označuje sociální pojištění za nejvíce zatěžující daň v naší zemi, a uvádí, že jeho snížení by v konečném důsledku znamenalo zvýšení konkurenceschop­nosti českého hospodářství. Pomineme-li, že jedni a druzí experti si navzájem odporují, jde o klasický případ cílevědomého postoje naší exekutivy. Spousta vyjádření, které ve svém důsledku nemají jiný výsledek než ten, že pomohou zaplnit stránky denního tisku. Čtěte také: Penzijní reforma podle NERV: Povinně a bez záruky

Většina podnikatelů platí minimální pojistné, a proto je rozhodujícím faktorem právě zvýšení tohoto minimálního pojistného. Při dnešní situaci by to znamenalo povinný měsíční výdaj podnikatele na pojištění ve výši 12 170 Kč. Ke konci minulého roku bylo evidováno 734 711 osob, které této povinnosti podléhaly. Takové opatření by bezpochyby znamenalo v praxi obdobu hromadných výpovědí lékařů. Živnostníci a podnikatelé platící minimální zálohy by ve velkém přicházeli na živnostenské úřady přerušit svou živnost a registrovali by se na úřadech práce. Snaha o zvýšení příjmů státního rozpočtu by vyšla naprázdno.

Nad tím vším pak visí velký otazník v podobě programového prohlášení současné vlády, která se zavázala nezvyšovat odvodové zatížení OSVČ. Jak chce toho cíle dosáhnout při uvažovaném zvýšení minimálního pojistného, to je otázka hodná věštce. Čtěte také: Změny v sociálním pojištění k 1. lednu 2011

Nesmyslné paušální výdaje

Zatímco zvýšení povinného pojištění je sebevražedný úmysl, snížení výdajových paušálů je z hlediska akceptovatelnosti daňovými poplatníky mnohem přijatelnější. V první řadě je třeba říci, že výdajové paušály by měly napomáhat jednodušší agendě, nikoliv zvýhodňovat podnikání. V současné době většina živnostníků uplatňuje paušální výdaje ve výši 60 a 80 procent hrubých příjmů, což se následně odráží i v uměle snižovaném výpočtu vyměřovacího základu pro výpočet pojistného.

U řemeslných živností je jen málo pravděpodobné, že by se výdaje každého řemeslníka pohybovaly okolo 80 % příjmů. Tyto výdaje se reálně mohou pohybovat maximálně okolo 50 %, ve velké části případů však i okolo 20 %. Každý takový řemeslník rád využije možnosti uplatnit výdaje paušální částkou, neboť pro účely daňového přiznání jen lehce sečte své příjmy, nemusí schovávat účtenky nebo je dokonce pokoutně shánět, aby své výdaje zvýšil, a v neposlední řadě v případě daňové kontroly nehrozí, že by mu daňový úředník některé z výdajů neuznal a byl by postihován za porušení daňových zákonů.

Jak jsme již řekli, díky paušálním výdajům s vysokým procentem nákladovosti pak vychází většině podnikatelů nutnost platit minimální pojistné. Pokud dosáhne řemeslník hrubých příjmů ve výši 1 milionu korun, pak je vyměřovací základ pro stanovení výše pojistného 100 tisíc korun.  Ale ten řemeslník žádné údaje nezkreslil, on všechny příjmy přiznal. A přesto mu vychází pojistné v minimální výši.

Jak z toho ven?

Nelze než souhlasit s tím, že je třeba částečně eliminovat obrovské daňové zatížení závislé činnosti, tedy běžných zaměstnanců. Ovšem prvním krokem by mělo být nikoliv zvýšení minimálního pojistného, ale snížení vysokých paušálních výdajů. Pakliže někdo z živnostníků a podnikatelů má skutečně výdaje v tak vysoké procentuální výši, pak mu nic nebrání, aby vedl daňovou evidenci. Pro velkou část ostatních by však využití výdajového paušálu nemělo být daňově výhodné, ale pouze administrativně výhodné. Je to projev určité benevolence eráru, jejímž cílem však byla jen administrativ­ní úleva.

Postavíte-li běžného živnostníka před volbu, zda chce platit povinné pojištění zvýšené na 3,5 násobek současného stavu, nebo raději akceptuje snížení paušálních výdajů na dřívější úrovně 25 a 50 %, jsem přesvědčen, že drtivá většina z nich zvolí druhou možnost. Žádná třetí cesta není. Na to, abychom mohli ponechat současný stav, máme příliš málo ropy.