Reformy přežije jen finančně gramotný občan

Finanční gramotnost je poměrně čerstvé slovní spojení, na které ale narazíte stále častěji. Podobně jako jiné vlny, může i tato odrazovat svou zdánlivou módností a tedy pomíjivostí. Platil-li by druhý přívlastek, byla by to škoda, módní věci totiž nemusí být vždy primárně odsouzeny k zániku. Jsou-li dobré, přežijí. A o tom, že být finančně gramotným je dobré, se snažila přesvědčit konference pořádaná serverem Měšec.cz 26. května v Konferenčním centru City v Praze na Pankráci.

Cílem konference Finanční gramotnost v praxi bylo poukázat na stále nedostatečné vzdělání v běžných každodenních situacích občana-spotřebitele a nabídnout praktické příklady, ukázky a řešení běžných životních situací a nastínit východisko. Zdali se to podařilo, musí říci především účastníci konference, všem ostatním se v následujícím textu pokusíme přiblížit především hlavní poselství vyslané řečníky, kteří zastupovali samotného spotřebitele (především občanské poradny), instituce na něj působící (banky, exekutorské úřady) a regulátory a dohlížitele trhu (ministerstvo financí, Finanční arbitr ČR).

Přísnější regulace hypoték už brzy

Pomyslný řečnický výkop obstaral Finanční arbitr ČR František Klufa, který celé téma finanční gramotnosti zasadil do pomyslného teoretického rámce a seznámil s cíli jednak evropskými a také českými. Cílem české kampaně finanční gramotnosti je podle něj spotřebitel, který je zodpovědný za svá vlastní finanční rozhodnutí, a který dokáže reálně zhodnotit svou vlastní finanční situaci.

Pro vytvoření tohoto cíle určilo ministerstvo financí tři pilíře ochrany spotřebitele – informace, schopnost spotřebitele s nimi pracovat a možnost prosazovat a chránit své zájmy a práva. Jako převádění těchto pilířů do praxe jmenoval úvodní řečník nový zákon o spotřebitelském úvěru, který je účinný od začátku roku 2011. Ten má být také inspirací pro další regulaci úvěrového trhu. Blíží se další regulace u hypoték. I u hypoték bude muset být napsáno, kolik za hypotéku celkově zaplatíte, řekl František Klufa a jeho slova později potvrdil také zástupce ministerstva financí Dušan Hradil.

Autor: Ondřej Hošt, Internet Info

František Klufa, Finanční arbitr ČR

Ten prezentoval nedávný obsáhlý průzkum provedený ministerstvem financí právě na téma finanční gramotnosti. Ukazuje mimo jiné i jak moc lidé umějí s informacemi pracovat. 62 % si myslí, že ví jaký je rozdíl mezi debetní a kreditní kartou, skutečně rozdíl zná 57 %, ukazuje na konkrétním příkladu neinformovanost českých spotřebitelů Dušan Hradil. Právě kreditní karty jsou přitom podle přednášejících (shodli se na tom jak zástupci občanských poraden, tak i zástupci exekutorské kanceláře) jedním z produktů, který představuje potenciální riziko pro domácí rozpočty.

Ty jsou přitom podle výsledků zmíněného průzkumu ohroženy nejen neuváženými půjčkami (klasicky na věci zbytné – televize, herní konzole, v nejhorším případě dovolená), ale také nedostatečným plánováním. 14 % spotřebitelů nemá rezervami pokryt ani 1měsíční výpadek příjmů. 4 z 10 lidí netvoří pravidelně rezervu a 2/3 z nás netvoří rezervu pro případ výpadku příjmů. V tom vidíme veliký problém, upozorňuje Hradil.

Vyhněte se pštrosímu syndromu

Proč je vůbec dobré být finančně gramotný? Abych s běžným účtem nekoupil úrazové pojištění nebo abych s hypotékou automaticky nevyfasoval také kreditní kartu, jmenoval příklady ze svého vlastního života Dušan Hradil. Jak sám říká, kdyby nečetl smlouvu, mohl si platit i služby, které vůbec nechtěl.

Finančně gramotný občan má šanci přežít reformy, proto by tomu měl stát věnovat potřebné úsilí, jmenuje další a momentálně aktuální důvod Ivan Noveský ze vzdělávací společnosti COFET. Zatím chybí především finanční podpora, dodává k zmíněnému úsilí státu.

Finanční gramotnosti se povinně učí středoškoláci v předmětu Svět práce a my, základní školy mají zatím volnost v rozhodování, zdali její vyučování zařadí do osnov, povinně tam mají být od roku 2013. Že je to žádoucí, o tom hovořila Kateřina Plháková z Asociace občanských poraden. Lidé chodí do poraden pozdě a nejčastěji s dluhy u nebankovních poskytovatelů. Průměrný příjem klienta je 8 až 13 tisíc a má základní vzdělání nebo je vyučen. 

Že je největší chybou dlužníků v případě, kdy jim vzniknou dluhy, je schovávat hlavu do písku, se shodli i další řečníci. Marie Švagrová z úseku řízení úvěrových rizik České spořitelny ujišťovala, že snahou banky je vždy se s dlužníkem domluvit a nikoli na něj poslat exekutora. Domluva však neznamená smazání dluhu, ale nejčastěji jde o dočasné upravení splátkového kalendáře.

Autor: Ondřej Hošt, Internet Info

Lenka Černá, Life Clinic Prague

Další klasickou chybou, na kterou poukazují odborníci z praxe, je využívání služeb tzv. oddlužovacích společností. Náklady na oddlužení jsou u nás nulové, oddlužovací společnosti za to chtějí několikatisícové poplatky, a to bez sankce pro tu společnost při špatném podání insolvenčního návrhu, upozornil David Šmejkal z Poradny při finanční tísni.

Chcete-li být finančně gramotní, musíte se naučit pracovat s informacemi (vědět, kde je hledat a jak je použít), musíte umět pracovat také sami se sebou. Opravdu mi stojí 30% RPSN za nový foťák? naznačil cestu, kterou by se spotřebitel měl konfrontovat sám se sebou Pavel Voříšek z České spořitelny.

Pokud chcete být finančně úspěšní, udělejte si pořádek ve vaší hlavě, shrnula vliv psychiky na finance každého z nás Lenka Černá, ředitelka privátní kliniky osobního růstu Life Clinic Prague.

Poplatky mimo oblast vnímání

Svou neformálností (která rozhodně nebyla na škodu), ale i tématem vybočoval Václav Lorenc, pricingový a vizuální konzultant, který vystupuje pod vlastní značkou Pricing Idiot. Jak už z jeho zaměření vyplývá, hovořil o cenách, a protože jsme byli na finanční konferenci, byli jeho terčem ceníky finančních institucí.

Na těžko přenositelném příběhu muří nohy ukázal, že za výsledek komunikace je zodpovědný ten, kdo vysílá signál, v našem případě tedy nejčastěji banky a pojišťovny. To, že klienti neznají cenu finančních produktů, není jejich chybou.

Naznačil také (jistě i z vlastní zkušenosti, kdy několik let tvořil ceny produktů v nejmenované české bance), na jakých principech jsou nyní tvořeny sazebníky. Finanční instituce přesouvají poplatky do oblasti, kterou lidé tak citlivě nevnímají, např. u běžného účtu lidi zajímá poplatek za vedení, ale zapomínají na transakční náklady, což banky vědí a umějí podle toho udělat cenu.

V budoucnu se pak podle Lorence se zdokonalováním IT systémů dočkáme toho, že banky budou cenu stále více individualizovat. Novým trendem má být tvorba skupin zákazníků, kteří si navzájem budou obstarávat zajímavější podmínky. Zjednodušeně řečeno to může vypadat tak, že za sousedův vklad do banky dostanete lepší úrokovou sazbu na úvěr.

Zdroj: prezentace Václava Lorence