Stát porovnává výhodnost stavebního spoření s tříměsíčním vkladem

Po minulém článku, ve kterém jsem polemizovala s některými informacemi, uvedenými v důvodové zprávě k předkládanému návrhu zákona o změnách ve stavebním spoření, se mi dostal do rukou další, podstatně propracovanější materiál. Tentokrát jde o závěrečnou hodnotící zprávu Ministerstva financí, která je datována k červenci 2010.

Jde o natolik závažný materiál, že jsem se rozhodla jej veřejně připomínkovat. Především tak činím s ohledem na způsob, jakým ministerstvo hodlá upravovat podmínky stavebního spoření, a to i u již uzavřených smluv, které jejich účastníci navíc mnohdy nemají možnost vypovědět. Není mi známo, zda tento materiál dostanou k dispozici poslanci jako podklad pro své rozhodování. V každém případě jde však o materiál, který obsahuje celou řadu zavádějících a tendenčních informací, s jejichž obsahem by měli být nejen poslanci, ale i účastníci stavebního spoření seznámeni. Čtěte také: Změny ve stavebním spoření očima klienta

Chudák stát

Samotná zpráva má 37 stran a není tedy možné ji zde podrobně rozebírat. Cituji tedy alespoň některé její části:

Zásahy do systému stavebního spoření, které jsou popsány v tomto materiálu, nesou rizika trojího typu:

1) Riziko ohrožující samotné fungování stavebního spoření, resp. stavebních spořitelen – toto riziko pramení především z:

• reakce stávajících přespořujících účastníků stavebního spoření na změny parametrů systému (nejistota, zda a jak dlouho setrvají v systému),

• reakce potenciálních nových účastníků stavebního spoření (nejistota, zda budou vstupovat do systému).

2) Riziko měnící časové rozložení výdajů a příjmů státního rozpočtu spojených se stavebním spořením pramenící především z ukončování starých smluv.

3) Právní rizika spočívající ve změně legislativních podmínek sektoru stavebního spoření:

• reakce stávajících účastníků stavebního spoření,

• reakce akcionářů stavebních spořitelen na zásadní změny podmínek.

Materiál se velmi podrobně zabývá riziky, spojenými s navrhovanými změnami v systému stavebního spoření.

Z kontextu celého materiálu je téměř ve všech jeho částech patrná velká obava z hromadného vypovídání smluv o stavebním spoření ze strany těch účastníků, kteří již nejsou smluvně vázání k pokračování uzavřených smluv, tzv. přespořující účastníci. Takovýchto účastníků je dle této zprávy 75 %. Čtěte také: Zachrání pohádku o stavebním spoření samotné spořitelny?

Zpráv k tomu uvádí: Tito přespořující účastníci jsou velmi citliví na změny v systému stavebního spoření, protože mohou své prostředky poměrně rychle vybrat. Zároveň však jejich vklady tvoří hlavní zdroj pro poskytování úvěrů stavebními spořitelnami – objem prostředků přespořujících účastníků ke konci roku 2009 dosahoval 314 mld. Kč, tedy 75,7 % všech prostředků (415 mld. Kč) stavebních spořitelen. Tato skutečnost má závažné důsledky.

Kdo spoří je vyvrhel

Smutné a zarážející je, že se zpráva vůbec nezabývá dopady na samotné účastníky, ale jen a pouze dopady na stát. Bohužel tak činí i v případě těch zbylých 25 % účastníků, kteří navíc nemají šanci smlouvy vypovědět, a to přesto, že dojde k poměrně zásadním změnám oproti tomu, kdy smlouvy uzavírali.

Účastník spoření je zde prezentován téměř jako vyvrhel společnosti, který využívá neoprávněných výhod stavebního spoření na úkor zbytku společnosti. Obdobnou argumentaci je však možné používat na jakoukoliv dávku, vyplácenou státem a rozhodně nelze nyní sankcionovat účastníky spoření u smluv, které byly uzavřeny v minulosti. Pokud dnes ministerstvo financí opakovaně argumentuje neoprávněným zvýhodňováním stavebního spoření oproti jiným vkladovým produktům, tak nezbývá, než se ptát, zda o tom nevědělo v době, kdy stavební spoření vehementně doporučovalo k zákonnému schválení.

Jestliže je tato výhoda skutečně neoprávněná, proč zůstává i po případném schválení návrhu zákona zachována, i když v menší míře? Pokud ministerstvo financí argumentuje neoprávněným prospěchem určité skupiny lidí, kteří si uzavřeli stavební spoření, tak jak daleko je doba, kdy stejná argumentace bude použita např. u penzijního pojištění, na které také přispívá stát pouze určité skupině občanů, konkrétně těm, kteří státu důvěřovali a penzijní pojištění si uzavřeli? Čtěte také: Peníze ze stavebka nedostanete hned. Spořitelna je předtím ještě využije pro sebe

Opravdu chtějí politici případným schválením návrhu zákona i na již uzavřené smlouvy vyslat občanům signál, že v případě potřeby budou sankcionováni ti, kteří se chovali zodpovědně a tak, jak stát chtěl (a svými pobídkami je k tomu přesvědčoval)? Vztažením změn i na již uzavřené smlouvy stát možná aktuálně získá nějaké peníze do děravého státního rozpočtu navíc, dlouhodobě však ztratí před občany jakýkoliv kredit a občané jen těžko budou státu důvěřovat, když napříště bude hlásat např. nutnost penzijního pojištění.

Mimochodem, ani pojem „přespořující“ účastníci není správný, neboť tito účastníci nepřespořují přes cílovou částku, ale pouze jim již uplynula vázací doba. Přitom si cílovou částku stanovili s určitým svým investičním záměrem a spořitelně za ni odvedli příslušný poplatek. Naplánovali si (a spořitelně předem uhradili) spoření tak, jak to s ohledem na státem stanovené podmínky  považovali za vhodné vzhledem ke své finanční situaci. Pokud jsou dnes označováni za „přespořující“, není to jejich vinou, byly to samotné stavební spořitelny, které často účastníky přesvědčovaly k co nejvyšším cílovým částkám.

Díky chystaným změnám tito účastníci mnohdy nebudou moci ani využít vysoko postavených cílových částek, za jejichž výši tak zcela zbytečně uhradili spořitelnám vysoké poplatky. Opět to nejsou účastníci spoření, kteří v průběhu běžících smluv zásadně mění podmínky.

Kde čerpá ministerstvo údaje z trhu?

Celý materiál sice na mnoha místech upozorňuje na hrozící rizika, současně však tato rizika bagatelizuje a zlehčuje. Zářným příkladem je např. srovnání výhodnosti stavebního spoření s jinými spořícími produkty na bankovním trhu. Se značným despektem jsou např. v části D.1.3 zmiňovány družstevní záložny.

Zlehčování jejich role naprosto není na místě, poněvadž dnes může být běžnému střadateli naprosto jedno, zda má peníze v záložně nebo v bance. U obou institucí platí stejný zákon o pojištění vkladů, dle něhož mu od 1.1. 2011 budou v případě platební neschopnosti záložny nebo banky vyplaceny vklady do výše 100 tisíc euro. Více: Pojištění vkladů v bankách a záložnách – jak to je?

Mnohem závažnější (a u takové instituce, jakou je ministerstvo financí nepochopitelnější) je úmyslná manipulace s čísly a fakty v tabulkách, které mají prokázat, že stavební spoření s výnosností kolem 4 % a s celou řadou omezení bude pořád výhodnější, než jiné spořící produkty. V tabulkách jsou zneužívány sazby u velmi krátkodobých produktů a to proto, že tyto sazby jsou poměrně nízké a nesnesou srovnání se stavebním spoření.

I kdybychom přistoupili na velmi tendenční srovnání výnosnosti dlouhodobě vázaných prostředků ve stavebním spoření s termínovanými účty a vklady na pouhé 3 měsíce, jak je uváděno v této zprávě, nutno vyjádřit velký údiv nad nesmyslnou výší úroků, které jsou v této zprávě předkládány bez uvedení zdroje jako pravdivé. Konkrétně u všech peněžních ústavů je u spořících účtů a termínovaných vkladů jako nejvyšší uveden úrok 3 %. I u již tak krátké doby uložení, je ale možné na trhu najít výhodnější produkt. Vkladní knížka Metropolitního spořitelního družstva totiž nabízí roční úrok 4 % s možností výběru kdykoli a bez omezení výše vkladu.

Když se pak podíváme na termínované vklady s roční a delší vázací dobou, zjistíme, že úrok na vkladových produktech stavební spoření mnohdy výrazně předčí.

Roční vklady:

Ministerstvo financí výnosy u ročních vkladů nezkoumalo, proto jen stručně:

Metropolitní spořitelní družstvo 4,6 % p.a. při uložení 100 000 až 299 000 Kč

Akcenta 3,6 % p.a. při uložení 100 000 Kč až 299 999 Kč

WPB Capital 3,55 % p.a. při 20 000 až 499 999 Kč

Moravský peněžní ústav 3,4 % p.a. při uložení 100 000 až 400 000 Kč

Dlouhodoběji vázané vklady:

Ministerstvo financí v tabulce č. 5 uvádí  nejvyšší úrokovou sazbu 4,71 % p.a. u záložny Creditas a 2,8 % p.a. u UNIBON spořitelního družstva.

UNIBON 6 % p.a. tříletý vklad při uložení 100 000 až 1 000 000 Kč

WPB Capital 5 % p.a. pětiletý vklad při uložení 20 000 až 499 999 Kč

Metropolitní spořitelní družstvo 4,6 % p.a. dvouletý vklad při uložení 100 000 až 299 000 Kč

Nemusíme však zůstat pouze u zprávou znevažovaných záložen. U dlouhodobých bankovních vkladů je jako nejvyšší uveden vklad Waldviertler Sparkasse s úročením 3,2 % p.a. Např. J&T Banka však poskytuje u vkladů na 2 roky úrok 4 % p.a. a na 5 let dokonce 4,5 % p.a. I když je tento produkt dostupný jen těm, kteří mohou uložit alespoň 500 000 Kč, měl by být součástí důkladné ministerské zprávy.