Upsat či neupsat se penzijní reformě?

Statistiky uvádějí, že na důchod spoří výrazně méně mladší generace (ve věku do 24 let je to pouze 25 procent, na rozdíl od lidí nad 45 let, kde už je to 74 procent). Na jednu stranu je to logické, pro mladého člověka je otázka penze vzdálená kosmické věky a spoření v tuto chvíli nepovažuje za nutné. Na druhou stranu by i mladší člověk měl probíhající debatě věnovat pozornost, protože právě na něho mohou aktuální změny dolehnout velmi silně.

Základní otázkou pro člověka, kterého od důchodu dělí třeba 40 let, je stabilita systému. Netušíme, co bude za 20 let a otázka 40 let je podobná věštění z koule. Proto při současném stavu, kdy jistota trvá jen do příštích voleb, je nastavení způsobem, že člověk do systému může vstoupit, ale už ne vystoupit, děsivá.

Móda měnit pravidla uprostřed hry

V posledních letech se stále více rozšiřuje „móda“ měnit za chodu parametry nastavené v době, kdy se člověk rozhodoval o tom, že se na další roky k něčemu upíše. Přitom logická úvaha, kdy nevím, jak se změní moje životní situace v průběhu let, jestli a jak se změní současné parametry systému a k jakým dojde případně politickým zásahům, přímo volá po možnosti dobrovolně systém opustit.

V dnešní době si člověk může vybrat mezi širokou škálou komerčních investičních možností a v průběhu života s nimi libovolně nakládat. Sám si tak vystaví svůj soukromý důchodový pilíř například z více druhů podílových fondů, které mu přinesou zřejmě vyšší výnos, flexibilitu, likviditu, možnost reagovat podle změny osobní finanční situace. Vzniká tedy otázka: „Proč se účastnit vládního důchodového zřízení?“ Zúčastním-li se, znamená to, že vyvedu do některého penzijního fondu tři procenta ze svého důchodového pojištění a další dvě procenta ze mzdy. Zároveň se mi ale sníží výměra penze z průběžného systému, takže nejde ve své podstatě o navýšení objemu spořených prostředků, ale pouze o jejich přemístění z jedné hromádky na druhou. Ve výsledku si po všech těch letech systémového střádání budu moci vybrat pouze mezi dvěma druhy renty.

Zvážím-li všechny tyto faktory, nabývá otázka, zdali se upsat státnímu důchodovému systému nebo se na penzi zajistit jiným způsobem, na váze zejména v případě, kdy mi je 25 let.